Rostlinná výroba

V SYSTÉMU EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ.

Rostlinná výroba

Výrazné rozšíření od roku 2012

Od roku 2012 jsme rozšířili činnost i o rostlinnou výrobu, v současnosti obhospodařujeme více než 500 ha půdy, na kterých máme louky, pastviny, ornou půdu, ovocné sady i vlastní vinohrad. Většinu pozemků máme „v ekologii“, menší část pozemků dnes ale obhospodařujeme i „v konvenci“, zde pěstujeme hlavně plodiny, které jsou v ekologickém pěstování extrémně náročné na lidskou práci (len, mák). Jinak střídáme obiloviny (pšenice, žito, oves, ječmen, tritikale, proso), luštěniny (hrách, vikev, lupina), pohanku, svazenku a další.

V ekologickém systému hospodaření jsme založili sady, kde původně byly vysazeny hlavně jabloně, hrušně, slivoně a broskvoně. Zejména jabloně ale trpěly okusem zvěří, ostatní ovocné stromky i vytloukáním, proto jsme část sadů nahradili výsadbami černého rybízu. Ovocné stromy pěstujeme pořád, ale více se věnujeme černému rybízu a maliníku, dále pěstujeme i červený rybíz, aronii neboli černý jeřáb (správně temnoplodec černoplodý, ale kdo ho zná?) a zimolez kamčatský, známější pod názvem „kamčatská borůvka“. 

Špalda

Staré odrůdy se vrací ...

Pšenice špalda, běžně pouze špalda (Triticum spelta, zastarale samopše) je druh rozpadavé pšenice. Pšenice špalda je starobylý druh obilniny, ze které kdysi pravděpodobně mutací vznikla pšenice setá. Původně se pěstovala v Mezopotámii, znali ji Egypťané, Řekové i Římané. V Evropě se pěstuje už od doby bronzové (v oblasti Alp, v Polsku, Anglii a Skandinávii), na našem území však byla pěstována jen ojediněle.

Staří Slované pěstovali převážně pšenici setou, která vykazovala větší výnosy, proto časem na našem území zcela převládla.

V Československu od roku 1918 až do roku 2000 nebyla povolena žádná odrůda pšenice špaldy. V České republice se špalda znovu objevila počátkem devadesátých let v souvislosti se zaváděním ekologického zemědělství. Její plochy se v současnosti pohybují mezi 1100 – 1200 ha.

Špalda je poměrně rozpadavá a vykazuje nižší výnosy než druhy pěstované na bílou mouku, proto také musela ustoupit do pozadí vlivem průmyslového zpracování obilovin. Počátek dvacátého století tedy přinesl lidstvu zvýšení produkce výnosnějších druhů pšenice na výrobu bílého pečiva (rohlíků, housek, veky a bulek), ale zároveň s tím úskalí v souvislosti s obilným lepkem. Bílá mouka totiž téměř neobsahuje vlákninu a lepek tak může ulpívat na střevních stěnách, blokovat vstřebávání živin z potravy a způsobovat alergické reakce.

Dnes se mezi lidmi obnovil zájem o tradice našich předků, kteří ze špaldy pekli koláče a kváskový chléb a připravovali obilné kaše. Jestliže se šetrně zpracuje na mouku jako celozrnná a následně vhodným způsobem upraví do podoby chutných výrobků, je výborným zdrojem živin a pochopitelně prospěšná našemu zdraví.

Špalda není bezlepková

Špalda obsahuje lepek, a proto by jí neměli konzumovat lidé s celiakií, nebo tzv. neceliakální intolerancí lepku. Stejně tak není vhodná pro osoby s alergií na pšenici. Zdravým lidem však neuškodí, a naopak přinese mnohem více benefitů, než výrobky z bílé pšeničné mouky zbavené živin a především vlákniny.

Žito

Nejen chléb a režná ...

Žito bylo hlavní obilninou v našich zemích už od raného středověku, až poměrně nedávno jej v potravinářství z velké části nahradila pšenice. Protože je žito otužilejší a skromější než pšenice, dodnes se hodně pěstuje hlavně v severní a střední Evropě. My tuto základní chlebovou obilninu pěstujeme jak v konvenčním režimu, tak v ekologickém zemědělství. Především na osivo, ekologické žito si však pěstujeme i pro zpracování v našem mlýně a pekárně. Žitná mouka je základem pro pečení kvasového chleba, ale i perníčků. Daleko méně vhodné je žito i produkty z něj ke krmení jak drůbeže, tak i dalších zvířat.

Oves

ALE TAKÉ DALŠÍ PLODINY ...​

Jako základní krmnou obilninu pěstujeme v režimu ekologického zemědělství oves. Je to obilovina nenáročná z hlediska ochrany proti chorobám a škůdcům, otužilá a skromná.

Dále pěstujeme:
– ječmen, tritikale, proso, hrách, vikev, pohanka, svazenka …

Mák

Nejen do buchet ...

Mák setý se na území České republiky pěstuje odedávna, obecně v Evropě už od neolitu. Využíval se jako zdroj olejnatých semen a tedy důležitá potravina. Ve středověku se mák užíval více než dnes, kromě nádivek do koláčů a buchet se z něj vařila například i kaše. Oblíbený byl i makový olej. Dnes je Česká republika jedním z největších světových (!) producentů máku. Jedná se samozřejmě o mák tzv. olejnatý neboli semenný. Přesto s sebou u nás pěstování máku nese spoustu otravného papírování. Pěstitel je povinen hlásit celní správě zasetí máku, sklizeň i případné zaorání makoviny. Navíc je mák setý rostlina choulostivá a náročná na péči. I tak mák pěstujeme, zatím „v konvenci“. Na ekologické pěstování si netroufáme, protože je potřeba spousta ruční práce. Většinu produkce prodáváme, část si poslední dobou necháváme. 

Lnička setá

Už od dob Keltů ...

Tak tuhle olejninu pravděpodobně neznáte. Přitom pěstování lničky je doloženo v Dánsku už z nálezů z pozdního neolitu, tedy doby kamenné. Na našem území lničku pěstovali Keltové. Lnička setá je evropský kulturní druh z čeledi brukvovitých, příbuzná s řepkou, hořčicí, křenem a dalšími obecně známými rostlinami. Je to skromná jednoletka, dosti odolná suchu, nenáročná na půdu. Využití je podobné, jako u řepky olejky, která je sice výnosnější, ale náročnější. Lničku jsme zkoušeli pěstovat v ekologickém režimu jako vhodnou náhradu řepky v osevním postupu. Neuspěli jsme, problémem bylo zaplevelení. Možná někdy jindy.

Sady

Zdravé plody k dalšímu zpracování ...

V ekologickém systému hospodaření jsme se pustili i do zakládání sadů, kde vysazujeme jabloně, hrušně, slivoně, broskvoně, z keřů hlavně černý a červený rybíz, maliník, aronie a zimolez kamčatský.

Naším záměrem je nejen vypěstovat,
ale i zpracovat a nabídnout.

Výrobky z našeho statku koupíte ve vybraných obchodech, ale můžete si je nechat také doručit až k Vám.